Gwlas an Hav

Breizh, douar ar sent kozh, douar ar varzhe
Cymru, Gwlad beirdd a chantorion enwogion o fri
Tra ma vo mor ‘vel mur ‘n he zro,
An mor, hedra vo, Yn fos dhis a-dro,
Na thelyn berseiniol fy ngwlad,
Ra vezo digabestr ma bro

Bretaň, země starých svatých, země bardů
Cymru, starobylá země, kde truvéři jsou uctíváni a svobodni
Dokud moře bude okolo ní jako hradba,
Dokud harfa mé vlasti nebude umlčena,
Svobodna budiž, země má

Le Phare
Tristan Corbière

Phoebus, de mauvais poil se couche
S’allume le grand borgne louche
Debout, Priape d’ouragan,
La lame de rut écumant…
Il se mate et rit de sa rage,
Fier bout de chandelle sauvage
En vain sur sa tête chenue,
Caracole et s’abat la nue,

Il tient le lampion au naufrage,
Casse la mer, crève l’orage
Ronfle et vibre comme une trompe,
D’Eole-Il se peut bien qu’il se rompe,
Sait-il son Musset : A la brune
Et pose juste pour la lune
…Là, gît debout une vestale
Vierge et martyre … sexe mâle

Comme un lézard à l’eau-de-vie
Il tirebouchonne sa vie
Est-il philosophe ou poète ?…
Lunatique ou simplement bête ?…
Demandez-lui donc s’il chérit
S’il parle, il répondra qu’il vit…
Oh ! Que je voudrais là, Madame,
Vivre pour œil, corps pour âme !…

Vous percheriez dans la lanterne :
Et moi ci-gît dans la citerne…
Dans le boyau de l’édifice
Et, dans le feu sans artifice
Tous deux !… Veux-tu ? Rêve pointu
Je monterais… Tu descendrais…
Joli ramonage… et bizarre,
Entre-nous l’érection du phare.

Marzhin ar Foll

Enn amzer ma oann barzh er bed,
Me oa gand ann ho ! enoret ;
Dioc’htu ma ‘z-enn ‘barzh ar zall’
E klevet ann holl o iouc’hal.
Dioc’htu ma kane va delenn,
Koueze diouzh ar gwez aour melen,
Roueou ar Vro am c’hare,
Roueou all holl am douje ;
Bleizi, ha moc’h gwez, kreizh ha hent,
Tre ma’z-ann biou, e skrign ho dent,
Kollet eo gan-in va delen,
Pilet eo gwez ann aour lelen ;
Roueou Breizh a zo maro.
Roueou all a wask ar vro.
Ha na lar ken ar Vretoned :
“Kan, Marzhin, ann traou da zonet ! »
Ann dudigou paour lavare :
« Kan, Marzhin, kan, kan, Marzhin, kan, e peb mare ! »
Laret eure ar Vretoned :
« Kan, Marzhin, ann traou da zonet ! »
Brema ar C’hoajou e vevann,
Den na ra stad ouz in breman.

Překlad : Merlin blazen

Tehdy, když jsem býval bardem ve světě,
dostávalo se mi pocty od všech lidí,
Od mého příchodu do paláců,
bylo slyšet dav křičet radostí
Jak má harfa zpěvala,
ze stromů padalo zářící zlato
Králové této země mě měli rádi,
cizí králové se mě báli
Při mé cestě vlci a kanci skřípají zuby
Ztratil jsem ji, mou harfu ;
stromy, ze kterých padalo zářící zlato jsou uříznuty
Králové Bretonců jsou mrtví, cizí králové utiskují zemi
A Bretonci již neříkají : „Zpívej Merline co se má stát“
Lid mi říkal : „Zpívej Merline, zpívej navždy“
Bretonci říkali : „Zpívej Merline co se má stát“
Nyní žiju v lesích ; Nikdo mi již poctu neskládá

An heol a guz war beg ar mor
Dewi Pajot

An heol a guz war beg ar mor
war hent hunvreoù bale a ran
Ha Bremaik e-kreiz an noz
Mont a rin betek ennout
En tu all d’ar mor e don ma c’halon
An heol a guz war beg ar mor
War hent al lanneg pell diouz
Selaou a ran kan an daeroù
E klevañ e c’hwezh ar miziou du
Trouz ar mor war kerrigi du
Er pellder gouloù un tour-tan a luc’h
War beg ar mor an heol a guz
Er brizh-heol en didrouz
Pouezhan a rez da benn war va skoaz
Krenañ a ran gant ar riv
C’hwezh an avel a sav va blev
En tu all d’ar mor e don ma c’halon
An heol a guz war beg ar mor
En tu all d’ar mor e don ma c’halon
Ha dies eo va c’halon

Překlad

Slunce zapadá nad hladinou
Kráčím po cestě snů
A již brzy v noci
Až k tobě přijdu
Na druhé straně moře
V hloubi mého srdce
Slunce zapadá do moře
Na cestě po vřesovišti
Daleko ode všeho
Poslouchám zpěv slz
Slyším v dechu měsíců
Zvuk moře na útesech
V dálce září světlo majáku
Do moře zapadá slunce
A v tichém stínu
Si opíráš svou hlavu
O mé rameno
Třesu se zimou
Vítr mi cuchá vlasy
Na druhé straně moře
V hloubi mého srdce
Slunce zapadál do moře
Na druhé straně moře
V hloubi mého srdce
Mám sevřeně srdce

Diougan Gwenc’hlan

Pa guzh an heol, pa goenv ar mor
Me’oa kanan war dreuz ma dor
Pa oan Yaouank me a gane
Pa’z on deut kozh, ma’gan ivez
Me’gan en noz, me gan en deiz
Ha ma keuziet bras koulskoude
Evit aon me n’em eus ket,
Amzer a-walc’h ez on-me bet
Ne vern petra a c’hoarvezo
Pezh a zo dleet a vezo
Ret eo d’an holl mervel teir gwezh
Kent evit arsaw en diwezh
Darc’h mat’ta ! Darc’h mat’ta ! Morvarc’h !
Darc’h war e benn ! Darc’h mat’ta ! Darc’h !
Ken e riskl er gwad an treizh noz !
Gwazh ouzh gwazh ! Darc’h ‘ta ! Gwazh ouzh gwazh !
Me’wel ar gwad betek e c’hlin,
Me’wel ar gwad evel ullen !
Darc’h mat’ta ! Darc’h mat’ta ! Morvarc’h !
Darc’h war e benn ! Darc’h mat’ta ! Darc’h !
Pa oan em bez yen hunet dous
‘Klevis an er ‘gervel en noz,
Morvran gozh, klev ! Lavar din-me !
Petra c’hoari ganit aze ?
Penn ar penn-lu c’hoari ganin,
E zaoulagad ruz a fell din
E kenver ar barzh na chom ken
Etre Roc’h-Allaz ha Porzh-gwenn

Překlad : Poselství Gwenc’hlan

Při západu slunce, když se moře nadýmá
Zpívám na prahu mých dveří
Zpívám o mém něžném dětství
Zpívám v noci, zpívám ve dne
Ale mé srdce je smutné
Není to, že bych měl strach
Nemám strach, že mě zabijou
Není to, že bych měl strach.
Neboť jsem již dosti žil
Nezáleží na tom co přijde
To co má být bude
Všichni musí umřít třikrát
Před tím než najdou odpočinek
Vidím kance vycházet z lesa
Kulhá se zraněnou nohou
Rozevřenou hubu plnou krve
Hřívu zběleneou věkem
Kolem něj
Jeho selátka kňučí hlady
Vidím k němu přijíždět mořského koně
Že se břehy třesou strachem
Vody kypí pod jeho kroky
Z jeho nozder vyráží hrom
Jiní mořští koně ho obklopují
Natěsnaní jako tráva na břehu rybníka
Podívej, mořský kůň, podívej
Bij ho do hlavy ! Bij silně !
Nahé nohy klouzají v krvi
Silněji, tluč ještě silněji !
Vidím téct potůček krve,
Bij ze všech sil, tak bij, bij ještě silněji !
Vidím, jak krev stoupá až ke kolenům.
Vidím bažinu krve !
Silněji, bij ještě silněji !
Bij ho do hlavy, mořský koni,
Bij ho ze všech sil !
Protože jsem v klidu usnul v mé studené hrobce
Slyšel jsem křičet orla uprostřed noci
Odpověz mi starý mořský havrane :
Co to držíš ?
To je hlava vůdce armády !
Chci dostat jeho obě červené oči
Vyrvu mu ty oči
Tak jak on vyrval ty tvoje !
A ty liško,
Co to držíš ?
Vzala jsem jeho srdce
Stejně tak kruté jako to mé
Kdo si přál tvou smrt,
A usmrtil tě před tak dlouhou dobou.
A ty ropucho, řekni :
Co děláš v koutku jeho úst ?
Tady jsem se nastavila
Neboť tady čekám, až půjde jeho duše.
Nechám si ji až do své smrti.
Jako potrestání zločinu, který spáchal
Na bardovi, který bydlel
Mezi Roc’h-Allazh a Porzh-Gwenn.

Les 3 petits frères

Ils étaient trois p’tits frères en France,
Qui allaient à l’école à Paris.

Ils étaient trois p’tits frères en France,
Qui allaient à l’école à Paris.

En arrivant près de Pontoise,
Quelqu’un, tout à coup, leur a dit :

« Ne passez pas près de Pontoise,
Ou prisonniers vous serez pris ! »

Ils sont passés près de Pontoise,
Et pour prisonniers ils furent pris.

La grosse cloche sonnait si fort
Que leur grand frère l’entendit.

« Oh ! bride, bride mon cheval,
J’arriverai peut-être à temps ! »

Il arriva près de Pontoise
Et les trouva tous trois pendants.

« Oh ! juges ! Oh ! juges ! Oh ! mauvais juges !
Vous avez fait faux jugement !

Oh ! juges ! Oh ! juges ! Oh ! mauvais juges !
Vous avez tué trois enfants !

Je ferai faire si grand cercueil
Que mes trois frères tiendront dedans !

Je ferai faire si grand tombeau
Que tout le ciel tiendra dedans !

Je ferai faire si grand bûcher
Que tous les juges tiendront dedans ! »

Ils étaient trois p’tits frères en France,
Qui allaient à l’école à Paris.

Překlad : Tři bratříčkové

Ve Francii žili tři bratříčkové,
a ti jeli do školy v Paříži,
najednou něčí je varoval hlas:
„Zadržte, skončíte za mříží,
když pojedete před Pontoise.“
Oni však jeli do Pontoise
a rázem byli uvězněni.
Až v dáli jejich starší bratr
uslyšel, jak jim zvony znějí.
„Sedlejte rychle mého koně,
snad zachráním je ještě včas!“
Nemohl víc však udělat pro ně,
když dorazil do Pontoise.
„Soudcové, soudci, špatní soudci,
vy špatně jste soudili!
Soudcové, soudci, špatní soudci,
tři děti jste zabili!
Sbijte mi rakev velkou tak,
že mé tři bratry do ní dám!
Postavte hrobku velkou tak,
že udrží i nebes báň!
Hranici palte velkou tak,
že všichni soudci shoří tam!“
Ve Francii žili tři bratříčkové,
a ti jeli do školy v Paříži.

Trois matelots du port de Brest

Trois matelots du port de Brest (bis)
De sur la mer, djemalon lonla lura,
De sur la mer se sont embarqués.
Ont bien passé trois mois sur mer (bis)
Sans jamais terre, djemalon lonla lura,
Sans jamais terre y aborder.
Au bout de cinq à six semaines (bis)
Le pain, le vin, djemalon lonla lura,
Le pain, le vin vinrent à manquer.
Fallut tirer la courte paille (bis)
Pour savoir qui, djemalon lonla lura,
Pour savoir qui serait mangé.
La courte paille tomba sur le chef (bis)
Ce s’ra donc moi, djemalon lonla lura,
Ce s’ra donc moi qui s’rai mangé.
Oh non sinon, mon capitaine (bis)
La mort pour vous, djemalon lonla lura,
La mort pour vous j’endurerai.
La mort pour moi si tu l’endures (bis)
Cent écus d’or, djemalon lonla lura,
Cent écus d’or je t’y donn’rai.
Ou bien ma fille en mariage (bis)
Ou c’beau bateau, djemalon lonla lura,
Ou c’beau bateau qui est sous nos pieds.
Il n’était pas à demi-hune (bis)
Se mit à rire, djemalon lonla lura,
Se mit à rire et à chanter.
Courage mes enfants courage (bis)
Je vois la terre, djemalon lonla lura,
Je vois la terre de tous côtés.
Je vois les tours de Babylone (bis)
Trois charpentiers, djemalon lonla lura,
Trois charpentiers y travailler.

Překlad : Tři námořníci z Brestu

Tři námořníci z přístavu
vypluli s lodí na moře.
Už sto dní byli na cestě,
zem stále nikde v dohledu.
Po celých šesti nedělích
už chléb a víno neměli.
Museli proto metat los,
co rozhodne, kdo má se sníst.
Nejkratší stéblo – kapitán
Tak sníte mě, mí lodníci!
Můj kapitáne, než vás dát
Smrt pro vás raděj přijmu sám!
Když pro mě smrt ty přijmout chceš,
Sto dukátů já tobě dám!
Či dceru svoji za ženu,
Či loď, která teď nese nás!
Než došplhal na strážní koš
Začal se smát a radovat.
Odvahu, chlapci, odvahu,
Zem na obzoru ze všech stran!
Já vidím věže Babylónu,
tři tesaře tam pracovat.

Le maître de maison

Bonsoir maître de maison

Et toute la compagnie, lan direlire lanlura
Je ne suis point venu ici ce soir

Ni pour manger ni pour rire, lan direlire lanlura
Je suis venu pour vous demander

La main de votre fille, lan direlire lan lura
Jeune homme laquelle voulez-vous

La grande ou bien la petite, lan direlire lanlura
Monsieur la petite s’il vous plaît

Car elle est la plus jolie, lan direlire lanlura
La grande est assise au coin du feu

Oh, qui pleure et qui soupire, lan direlire lanlura
Oh ma sœur ne pleurez pas tant

Car vous serez mariée, lan direlire lanlura
Mariée à un riche marchand

Un marchand de mort subite, lan direlire lanlura
Et qui vous mènera à Quimper

A cheval sur une barrique, lan direlire lanlura

Le corsaire “le Grand Coureur”

Le corsaire “le Grand Coureur”
Est un navire de malheur
Quand il se met en croisière
Pour aller battre l’Anglais
Le vent la mer et la guerre
Tournent contre le Français

refrain
Allons les gars gai, gai
Allons les gars gaiement

Il est parti de Lorient
Avec belle mer et bon vent
Il cinglait bâbord amure
Naviguant comme un poisson
Un grain tombe sur la mâture
Voilà le corsaire en ponton

Il nous fallut remâter
Et diablement bourlinguer
Tandis que l’ouvrage avance
On aperçut par tribord
Un navire d’apparence
A mantelets de sabord

C’était un anglais vraiment
A double rangée de dents
Un marchand de mort subite
Mais le Breton n’a pas peur
Au lieu de prendre la fuite
Nous le rangeons à l’honneur

Ses boulets sifflent sur nous
Nous lui rendons coup par coup
Tandis que la barbe en fume
A nos braves matelots
Nous voilà pris dans la brume
Nous échappons aussitôt

Pour nous refaire des combats
Nous avions à nos repas
Des gourganes et du lard rance
Du vinaigre au lieu du vin
Le biscuit pourri d’avance
Et du camphre le matin

Nos prises au bout de six mois
Ont pu se monter a trois
Un navire plein de patates
Plus qu’à moitié chaviré
Un autre plein de savates
Un troisième de fumier

Pour finir ce triste sort
Nous venons périr au port
Dans cette affreuse misère
Quand tout l’monde s’est cru perdu
Chacun selon sa manière
S’est sauvé comme il a pu

Le ca’ptaine et son second
Se sont sauves sur un canon
Le maître sur la grande ancre
Le commis sur son bidon
Ah ! Le triste et vilain congre
Le voleur de ration

De notre horrible malheur
Le calfat seul est l’auteur
En tombant de la grande hune
Dessus le gaillard d’avant
A rebondi sur la pompe
Et défoncé le bâtiment

Si l’histoire du grand coureur
A pu vous toucher le cœur
Ayez donc belle manière
Et payez nous largement
Du vin du rack de la bière
Et nous serons tous contents

An hini a garan

An hini a garan, gwechall bihan er gêr
Pa oamp tostig an eil, an eil ouzh egile
Va c’halon ne gare, gare nemet unan
Pa oan bihan er gêr an hini a garan

An hini a garan, ‘m eus kollet da viken
‘Mañ degouezhet pell ha ne zistroio ken
Ha setu ma kanan, kanan keti ketañ
Ha setu ma kanan d’an hini a garan

An hini a garan, un deiz ‘n eus va losket
Aet eo d’ar broioù pell, d’ur vro n’an’vezan ket
Aet eo d’ar broioù pell, d’ur vro n’an’vezan ket
Kollet, kollet un deiz, an hini a garan

Překlad : Láska má

Láska má, dávná, v dobách,
kdy jsme si byli tak blízcí,
srdce mé bilo jen pro ni
Květina mého dětství, láska má

Lásku mou navždy jsem ztratil,
odešla do dáli, nevrátí se již.
Té já teď jedině zpívám lásku svou

Láska má odešla jednou
sama do vzdálených krajů,
do koutů neznámých pro mě
Odešla jednoho rána, má láska

Tri martolod

Tri martolod yaouank… Tra la la la…
Tri martolod yaouank i vonet da veajiñ (bis)

E vonet da veajiñ, gê!
E vonet da veajiñ (bis)

Gant ‘n avel bet kaset… Tra la la la…
Gant ‘n avel bet kaset beteg an Douar Nevez (bis)

Beteg an Douar Nevez, ge!
Beteg an Douar Nevez (bis)

E-kichen mein ar veilh… Tra la la la…
E-kichen mein ar veilh o deus mouilhet o eorioù (bis)

O deus mouilhet o eorioù, ge !
O deus mouilhet o eorioù (bis)

Hag e-barzh ar veilh-se… Tra la la la…
Hag e-barzh ar veilh-se e oa ur servijourez (bis)

E oa ur servijourez, ge !
E oa ur servijourez (bis)

Hag e c’houlenn ganin… Tra la la la…
Hag e c’houlenn ganin pelec’h ‘n eus graet konesañs (bis)

Pelec’h on-oa konesañ, ge !
Pelec’h on-oa konesañs (bis)

En Naoned er marc’had… Tra la la la…
En Naoned er marc’had hor boa choazet ur walenn (bis)

Kan an alarc’h

Un alarc’h, un alarc’h tra mor (bis)
War lein tour moal kastell Arvor

Diskan
Dinn, dinn, daoñ, d’an emgann, d’an emgann, o !
Dinn, dinn, daoñ, d’an emgann ez an

Neventi vad d’ar Vretoned
Ha mallozh ruz d’ar C’hallaoued

Erru ul lestr e pleg ar mor
E ouelioù gwenn gantañ digor

Degoue’et an Aotrou Yann en-dro
Digoue’et eo da ziwall e vro

D’hon diwall diouzh ar C’hallaoued
A vac’hom war ar Vretoned

Ken e laosker ur youc’hadenn
A ra d’an aod ur grenadenn

Ken e son ar menezioù Laz
Ha froen, ha trid ar gazeg c’hlas

Ken e kan laouen ar c’hleier
Kant lev tro-war-dro, e pep kêr

Deut eo an heol, deut eo an hañv
Deut eo en-dro an Aotrou Yann

Luc’h a daol e c’hoaf p’hen horell,
Ken e vrumenn an neb a sell

Pa c’hoari kreñv, ken kreñv e tarc’h
Ken e taouhanter den ha marc’h

Darc’h atav, dalc’h mat, aotrou dug,
Dav warnehe! ai-ta! bug-ho! bug!

Neb a drouc’h ‘vel a douc’hez-te
N’en deus aotrou nemet Doue!

Dalc’homp, Bretoned, dalc’homp mat !
Arsav na truez ! gwad oc’h gwad !

Skrignañ ‘ra bleizi Breizh-Izel
O klevet embann ar brezel

O klevet ar youc’h, e yudont
Gant c’hwezh ar C’hallaoued e reont

En heñchoù, e-berr a welour
O redek ar gwad evel dour

Ken yey ruz-glaou brusk an houidi
Hag ar wazi gwenn o neuiñ

Muioc’h a dammoù goaf, e sklent,
Eget skoultroù goude barr-went;

Ha muioc’h a bennoù-marv,
Eget e karnelioù ar vro

Paotred Bro-C’hall ‘lec’h ma kouezhint
Betek deiz ar varn e c’hourve’int

Betek deiz ar varn hag ar fust,
Gant an Trubard a ren ar rustl

An diveradur eus ar gwez
‘Ray dour benniget war e vez !

Enor, enor d’ar gwenn-ha-du
Ha d’ar C’hallaoued mallozh ruz !

Ar falc’hon

Taget ar yar gant ar falc’hon,
Gant ar gouerez lazhet ar c’hont ;
Lazhet ar c’hont, gwasket an dud,
An dud paour evel loened mut

Gwasket an dud, mac’het ar vro
Gant alouberien arall-vro,
War marv ur yar hag ur falc’hon,
Breizh e gwad, e tan hag e kañv

War menez du e gouel Yann mat,
Tregont kouer en-dro d’an tantad.
Ha Kado-gann, eno gante,
War he forc’h houarn a harpe.

Me, ma danvez a ya da goll,
Da goll a ean en holl-d’an-holl;
Ken na vo ar bloaz achuet,
Vo ret din mont da glask ma boued

Kent an deiz kavfont trouz ha kann
Nini hen toue mor ha taran !
Nini hen toue stered ha loar !
Nini hen toue nenv ha douar!

Ma yudent gant kounnar, en noz.
Evel bleizi kouezhet er foz;
Ha tronoz pa savas an heol,
Oa ‘r gwiraerien luduet holl